Jdi na obsah Jdi na menu
 


Le Parkour

Le Parkour je druh adrenalinového sportu, který založil asi před šestnácti lety David Belle se Sebastianem Foucanem ve Francii. Jako děti si rády hráli na ninji. Tento sport je založený na odbourávání strachu u nějakých překážek. Jestliže chcete tento sport provozovat musíte mít dobrou fyzickou kondici, stabilitu, vytrvalost a nesmíte se bát výšek a občasné bolesti při nevydařeném triku. Dle mého názoru je vše o hbitosti a síle v rukou. Pokud by jste tento extrémní sport chtěli provozovat, tak vám doporučuji trénovat někde v hale. Velmi to prospěje (nejlépe se naučíte salta, která jsou velmi efektivní). To je, ale jiný druh sportu, protože Parkour neni o saltech a přemetech, je to především o zdolávání překážek, které druzí nevidí.Lezení na různě vysoké zdi, budovy, skáče se všude přes zdi, zábradlí, atd. Skáčou se většinou vysoké výšky mezi různými překážkami a k tomu je zapotřebí dobře dopadávat. Dopadává se ve většině případů na nohy a do parakotoulu, který ztlumí váš pád. Výška je 2metry a výše. V Nebušicích nejsou na Le Parkour podmínky, ale v Litoměřicích, či v Lovosicích se nějaké budovy najdou. Nebudu zde popisovat triky nebo techniky, protože ty jsou na jiných profesionálních stránkách. Tento sport nemá limity a to je na něm tak úžasné, pokaždé se najde jiná věc, která by se dala přeskočit, vylézt, podlést, přeručkovat.

Stručně z historie

Ale začněme pěkně od začátku. Jakožto umění pohybu v daném prostředí existuje Parkour už odedávna, když například pravěcí lovci lovili svou kořist v lese. Ovšem civilizace spěla a lidská nutnost po dokonalém pohybu přestala býti důležitou.

Parkour tak jak jej známe dnes, vznikl ke konci 80.let na předměstí Francie Lisses, kde jej co by malý kluk začal praktikovat jeho zakladatel David Belle (* 29. dubna 1973). Ten se odmalička věnoval různým bojovým uměním, atletice nebo pohybu v lese a později i městě.

Hodně ho ale ovlivnil i jeho otec Raymond Belle (* 3. října 1939 - † prosinec 1999), který pocházel z Vietnamu. Zde prošel výcvikem francouzské armády a později pracoval jako hasič v Paříži. Právě on dal výchovou Davida základy modernímu Parkouru.

Jsou tři druhy stylu Le Parkour, Free Running a Street Stunts.

Street Stunts

Street stunts není ani Parkour ( PK) a ani free running street stunts je styl takový, že si vyberete volné místo a skáčete různé skoky na jednom či na dvou místech. Můžete skákat různě, ale není to o zdolávání překážek, prostě skáčete co vás napadne salta, vruty či flipy.

Free Running

V překladu volný běh, není to parkour že se musíte co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B, ale je to volný běh, že běháte a skáčete, přelézáte, lezete, šplháte přes překážky. Můžete skákat i salta nebo jiné skoky na tom nesejde, ale je to nejlepší když jdete ven s partou lidí a skáčete free running, prostě jak se vám zachce. 

Stručný popis: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/143204-parkour

Russian Parkour

Yamakasi style

Street Stunts

Souhrn

Parkour je fyzická aktivita, které lze jen těžko přiřadit kategorii. Není to extrémní sport , ale spíše umění nebo disciplína, která se podobá sebeobraně v bojových uměních . Podle Davida Bella je fyzická část parkouru založená na překonávání všech překážek, které se v cestě vyskytnou, jako kdyby šlo o stav ohrožení - chcete se pohybovat takovým způsobem, za použití jakéhokoliv pohybu, který vám pomůže dostat se od/k někomu/něčemu . Při střetu s protivníkem může člověk mluvit, bojovat, nebo utíkat. Bojová umění připravují na útok, parkour je formou tréninku pro útěk. Kvůli této složitosti určení a zařazení se často poznamenává, že parkour má svou vlastní kategorii – parkour je parkour.

Důležitou charakteristikou parkouru je efektivita (účinnost). Traceur se nesnaží pohybovat jen nejrychleji jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. A protože neoficiálním parkourovým mottem je être et durer, (být a zůstat, být a vydržet), efektivita zahrnuje předcházení zraněním krátko i dlouhodobým.

Je známo, že parkour ovlivňuje i traceurův proces myšlení. Traceuři a traceurky zaznamenávají změnu v myšlení, které jim pomáhá v běžném životě, ať už jde o překážky fyzické či psychické. Základem je motto être et durer, případně être fort pour être utile, (česky být silným, abych byl užitečným podle Hébertovy Přirozené metody) a snaha umět se dostat z bodu A do bodu B rychle a plynule. Zároveň s tréninkem traceur/ka začíná přemýšlet o svých pohnutkách, důvodech k tréninku, parkourové filosofii atd.

Filosofie

Našim cílem je ukázat naše umění světu a naučit lidi chápat, co je to pohyb.

David Belle, BBC News,

Většinou se příliš neví, že toto je jedna z důležitých částí parkouru. Podle Yamakasi jde o nedílnou součást umění. Slovy Williamse Bella:

Proč trénuji lidi? Myslím, že je důležité uchovat umění. Myslím, že budou sdílet tuto zkušenost. A reprezentovat... věřím, že znamená sdílet. Nesmí se to ztratit. Mělo by zůstat naživu! Nechci tuto zkušenost mít a jen ji zapsat, protože pak se z ní stane mrtvá zkušenost. Chci, aby byla živá! Chci, aby lidé umění užívali, žili a experimentovali s ním.

Dalším aspektem filosofie je svoboda. Často je opakováno, že parkouru se může věnovat kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv na světě. Svoboda je chápána jako možnost dostat se tam, kam jiní nemohou, způsobem vyjádřeným výše (bezpečně, rychle, plynule). Châu Belle-Dinh uvádí víc než jen pouhou jednoduchou definici:

Umění pohybu je druh svobody. Je to druh sebevyjádření. Nemyslím, že existuje jasná definice. Když vysvětlujete umění pohybu lidem, říkáte: šplhám, skáču, běhám, zůstávám v pohybu! To je ono! Ale nikdo nerozumí. Potřebují to vidět. Je to stav mysli. Je to sebedůvěra a získávání energie. Lepší znalost těla, schopnost pohybovat se, překonávat překážky v reálném i psychickém životě. Cokoliv, co působí na tvoji hlavu, na tvoje srdce. Cokoliv na tebe působí fyzicky.

Je to stejně tak učení se fyzickému umění a ovládnutí pohybu, jako schopnost překonat obavy a bolesti a aplikovat to v životě, protože k zvládnutí parkouru je třeba i ovládání mysli.

Andreas Kalteis, rakouský traceur, řekl v dokumentu Parkour Journeys:

Pochopit filosofii parkouru chce čas, protože si na ni musíte nejdřív zvyknout. Zatímco se snažíte o zvládnutí technik, nepocítíte příliš filosofie. Ale jakmile se dokážete pohybovat svou cestou, začnete zjišťovat, jak parkour mění další věci ve vašem životě a váš přístup k řešení problémů – například v práci – se změní, protože trénujete překonávání překážek. Toto náhlé zjištění se objevuje u různých lidí různě, někdy příjde velmi brzy a někdy velmi pozdě. Nemůžete říct „trvá to dva měsíce, než pochopíte, co je parkour.“ Teď už neříkám „dělám parkour,“ ale „žiju parkour,“ protože se stal mou životní filosofií, mou cestou, jak dělat všecho ostatní.

Techniky

V parkouru je méně předtvořených technik, než například v gymnastice, navíc parkour není složen jen ze seznamu přesně daných pohybů. Každá překážka, se kterou se traceur setká, představuje unikátní výzvu k překonání efektivním způsobem, v závislosti na stavbě těla, rychlosti, úhlu náběhu, tvaru překážky apod. Parkour se zabývá tréninkem těla a mysli za účelem zlepšení schopnosti reagovat na překážku technikou, která funguje; mnohdy technikou nepopsanou, která ani popsat nepotřebuje. V mnoha případech závisí efektivita na rychlém přesouvání těžiště a využití pohybové energie k rychlému provedení "nemožných" nebo velmi náročných tělesných pohybů. Absorpce a přesouvání energie je důležitým faktorem – provedení parakotoulu snižuje náraz na nohy a páteř a dovoluje traceurovi skoky z výšek, které jsou například gymnastikou či akrobacií považovány za příliš velké. Podle Davida Bella jde o pohyb, který vám pomůže dosáhnout nejlepšího výsledku při útěku či běhu od/k někomu/něčemu. Když se traceur někam dostane, musí být schopen dostat se zpět, když se pohybuje z A do B, pak musí být schopen dostat se z B do A, ovšem ne nutně za použití stejných technik.

Navzdory tomu existuje několik základních technik, které jsou oblíbené pro jejich všestrannost a účinnost.

Nejdůležitější je ovládnout skok a dopad. Parakotoul, používaný pro zmírnění dopadu a přenos pohybové energie vpřed, je často zdůrazňován jako naprosto nejdůležitější technika. Především nezkušení traceuři se potýkají s kloubními problémy kvůli skokům z velkých výšek a špatným dopadům a parakotoulům.

Základní techniky

Parkour užívá francouzského názvosloví (včetně anglicky mluvících zemí), pro jednodušší používání v Británii byly zavedeny i anglické názvy. České názvosloví neexistuje (snad s výjimkou výrazů dopad namísto landing a parakotoul namísto roulade či roll) Základní techniky známé v parkouru

Vybavení

Lidé věnující se parkouru obvykle utratí za parkour jen málo peněz a obvykle trénují v jednoduchém, lehkém, sportovním oblečení.

Vybavení se v podstatě skládá jen z:

  • Pohodlné sportovní (nejčastěji běžecké) obuvi, která je lehká, s dobrou přilnavostí, oporou nohy a tlumením dopadů. Občas se využívá gelové vložky.
  • Zřídka také z rukavic (lehkých atletických či cyklistických), které chrání ruce proti oděru. Zkušenější traceuři používání rukavic odmítají, považují je za nepřirozené.

Protože je parkour spřízněn s Přirozenou metodou, traceuři někdy trénují bosí, aby se uměli pohybovat efektivně nezávisle na vybavení. David Belle k tomu dodal: „holé nohy jsou nejlepšími botami!“

Parkour v ČR

Historie parkouru v ČR

Parkour se do Česka dostal snad ještě před britským vysíláním Jump London, přesto se začal výrazněji projevovat až v letech poté. Zhruba v roce 2003 vznikly dvě skupiny, pražská Lezz Kref a zlínská Streaks. Především kvůli své osamocenosti a neexistenci dostatečné základny ve světě tyto skupiny postupně zanikly.

Mezi léty 2004 a 2005 přišla velká vlna zájmu o parkour, největší podíl na tom měla videa Davida Bella, šířící se po internetu. V té době vznikly dnes známé skupiny Real Motion či 1Bcrew, většina skupin ovšem brzy zanikla. Přesto právě lidé, kteří začali parkour praktikovat v této době, dnes tvoří základnu českého parkouru.

V roce 2005 se konal 1. český parkourový jam, vlastně šlo o setkání českých traceurů a freerunnerů (tehdy se v ČR ještě příliš neoddělovaly pojmy free running a parkour). Dohromady se sešlo asi 30 lidí z celé republiky.

V květnu 2006 se české komunitě představuje portál Parkour.cz, který od zanikajících Streaks přebírá Toshiro. Portál se postupně snaží sdružovat a informovat parkourovou komunitu v ČR a zároveň ji rozvíjet.

Davida Bella měla komunita přivítat v červenci 2007 v Ostravě, ale i přestože nakonec nepřijel, předznamenalo ostravské setkání mnoho změn v dalším vývoji české parkourové scény.

Česká parkourová základna

Od svého znovuzaložení a oficiálního představení 24. května 2006 se snaží portál Parkour.cz informovat českou parkourovou komunitu o myšlenkách, tréninku a filosofii parkouru a také o celosvětovém dění. Na jeho tvorbě se podílí zkušení čeští traceuři.

Parkour vs. Motorka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kt

(kt, 27. 3. 2011 9:18)

parkourkt.blog.cz kouknete fakt super stranka jsou tam nejaky frajeri OPICAK HAD GEPART

nene

(EsoRimmer, 16. 12. 2009 21:39)

Koukam ze borec co tohle psal asi moc o PK nevi (myslim tim HLAVNE ZACATEK protoze PK vubec nemusi byt o velkych vyskach-je to prosty efektivni pohyb-zadne flipy atd. jinak je to docela solidni clanek

Re: nene

(rm vole, 8. 12. 2010 12:21)

jo jo souhlas

omg

(KinG FREE ruNinGu, 6. 7. 2009 22:34)

ste borci ale davam si to lip

super le parkour

(katka, 15. 3. 2009 13:51)

miluju parkour není jen pro kluky.:D

loool

(lol, 11. 2. 2009 13:59)

omg zamyslise proc asi vzniklo i neco jineho nez parkour? lide chteli byt jako belle lol neco jako free run buildering nebo jakejsi stunts omg to je snad jedno ne?